Knihy - kuchařky

 

Říká se, že láska prochází žaludkem. Zatímco na lásku žádné osvědčené recepty neexistují, receptů na dobré jídlo jsou tisíce. A zatímco láska existuje od počátku lidského bytí, knihy kuchařských receptů, nebo-li kuchařky, jsou tu teprve šest století.

První doklady o úpravách pokrmů pocházejí z doby raného feudalismu. Naši předkové se tehdy věnovali převážně zemědělství, chovu dobytka a lovu. V tehdejším jídelníčku byste našli například vejce, mléko, med, obilí, lesní plody a houby. Většina receptů se neuchovávala v kuchařce, ale dědila se z generace na generaci.

První rukopis s recepturami na přípravu jídel pochází z 15. století a jen potvrzuje umění českých kuchařů. Jídla upravená na český způsob se hojně nosila na císařský stůl. Císař na oplátku obohatil staročeskou kuchyni o nové postupy a receptury díky svým častým návštěvám v cizině. V té době, tedy v 16.století byl položen i základ ochucování pokrmů.

Z této doby pocházejí i první kuchařské knihy. Najdete v nich rady jak nakládat s fíky, olivami a zámořským kořením. Jídlo se hojně kořenilo, barvilo a krásnělo.

První dochovanou tištěnou kuchařskou knihu vydal tiskař Severin na poč. 16. st. Má 92 stran popsaných 400 recepturami. Druhé vydání této knihy pochází z r. 1535 a jmenovalo se „Kuchařství o rozličných krměch, kterak se užitečně s chutí strojiti mají. Jakožto zvěřina, ptáci, ryby. A jiné mnohé krmě všelikému kuchaři aneb hospodáři. Knížka tato potřebná a užitečná. A ocet, jak se dělá, tam vzadu najdeš. Vytištěno v Starém Městě pražském“.

Dalším důležitým mezníkem v dějinách kuchařství konce 16. století je rukopis Polyxeny z Lobkovic, rozené z Pernštejna. Ta se zaměřila především na sladké recepty šlechtické kuchyně.

Další kuchařky pocházejí z počátku 17. století. Celkově se jedná o 3 rukopisné sborníky kuchařských šlechtických receptů stejného původu. Jedním z nich je „Rukopisná kniha kuchařská šlechtická“ z roku 1645.

Na počátku 18. století se objevují kuchařské knihy z jasným vlivem Rakousko – Uherska, na jeho konci ale čeští kuchaři v čele s Magdalénou Dobromilou Rettigovou tento vliv výrazně mírní. Upouštějí od přemíry koření, převládá paprika, pepř, cibule, na výsluní je knedlík, guláš, objevuje se obalované smažené maso, hojně se používá omastku. Jí se více dorty, čokoláda, pečou se typické české bábovky, buchty a palačinky. Oblíbenou součástí jídelníčku venkovského lidu se stávají brambory ve všech podobách.

Další zlom přichází po první světové válce, kdy se na menu v českých domácnostech dostávají specifická česká jídla jako ovocné knedlíky, polévky, omáčky, koláče a nebo třeba buchty.

Kuchařka jako součást kuchyně je snad v každé kuchyni. Není tím na mysli kuchařka, která vaří, ale ta, podle které se vaří.

Dnes jsou kvalitní kuchařky vydávány předními kuchaři spojenými s Prakulem (Pražský kulinářský institut) a to hlavně Zdeňkem Pohlreichem a Václavem Fričem, kteří vařit umí a hlavně to umí učit další lidi.

Jedny z nejlepších současných kuchařek jsou: